Jestliže se zůstavitel, tj. ten, po jehož smrti přejdou práva a závazky na dědice a jsou předmětem pořízení pro případ smrti, rozhodne vytvořit pořízení pro případ smrti, lze zřídit závěť nebo dědickou smlouvu. Každá z těchto variant přináší své výhody, obě však zůstavitelovi zaručují (jsou-li náležitě zřízeny nebo uzavřeny), že pozůstalost připadne tomu dědici, kterého zůstavitel sám určí. Pokud se zůstavitel nerozhodne ani pro jednu variantu, jeho dědicové budou dědit podle zákonné posloupnosti.
Závěť a kdy ji použít
Hlavním rozdílem mezi závětí a dědickou smlouvou je skutečnost, že závěť je jednostranný projev vůle. To znamená, že zůstavitel nepotřebuje žádný souhlas svých dědiců, aby je mohl ve své závěti za dědice označit.
Závěť má přednost před děděním ze zákona. Ale pozor, jestliže je závěť sepsaná neplatně, není v ní pořízeno o celé pozůstalosti nebo nemá náležitou formu, může na dědění ze zákona přece jen dojít. Jestliže je v závěti určen jediný dědic, připadne celá pozůstalost jemu. Je-li tomuto závětí určenému dědici však určen pouze podíl z pozůstalosti, připadne zbylá část pozůstalosti zákonným dědicům.
Uvažovat o sepsání závěti by měl zůstavitel v případě, kdy chce naložit se svým jměním podle své vůle a nestojí o dohodu s dědici, a kdy chce předejít případným majetkovým sporům mezi budoucími dědici.
Nepominutelný dědic
Je-li cílem zůstavitele sepsat závěť, jíž nebude co vytknout, pak v ní nesmí vynechat nepominutelné dědice. Nepominutelní dědicové jsou tací, kteří po zůstaviteli musí dědit vždy. Jsou jimi děti zůstavitele. Nedědí-li děti, pak dědí potomci dětí. Nezletilý potomek musí obdržet alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného podílu, tj. jestliže dědí na základě závěti, musí obdržet alespoň tři čtvrtiny toho, na co by měl nárok, kdyby dědil ze zákona. U zletilého potomka je pak rozsah jeho práva stanoven na jednu čtvrtinu jeho zákonného dědického podílu.
Jestliže zůstavitel v závěti pomine vyčlenit část jmění pro nepominutelného dědice, nezakládá tím neplatnost závěti. Právo nepominutelného dědice tím však není nijak dotčeno, a ač není v závěti uveden, má na vyplacení povinného dílu plný nárok.
Jak sepsat závěť
Závěť vždy vyžaduje písemnou formu, ledaže by byla pořízena za výjimečných okolností a tím pádem pro ni platila zákonná úprava závěti s úlevami. K tomu však dochází zřídka, a proto je dobré mít na paměti písemnou formu závěti.
Zůstavitel má možnost závěť sepsat beze svědků, vlastnoručně a vlastní rukou také podepsat. Jestliže však nenapíše závěť vlastní rukou, musí ji vlastní rukou podepsat a zároveň prohlásit před dvěma svědky současně přítomnými, že daná listina obsahuje jeho poslední vůli.
Nejjistější metodou napsání závěti je její sepsání notářem, tedy formou veřejné listiny. Je-li totiž závěť sepsána formou veřejné listiny, je založena u notáře a následně také zapsána do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti zřízené a vedené Notářskou komorou České republiky, tudíž má zůstavitel jistotu, že po jeho smrti nastanou zamýšlené důsledky sepsání závěti.
Nejste si jisti, zda využít k odkázání majetku závěť či dědickou smlouvu? Poraďte se raději s advokátem. Vyberte si svého advokáta na Verdikto.cz, největším vyhledávači advokátů v České a Slovenské republice.
Potřebujete se poradit?
Využijte právní poradnu Verdikto. Odpověď advokáta obdržíte do 24 hodin.
Kdy je závěť neplatná
Neplatnost závěti může způsobit například to, že z ní neplyne, kdy – tj. který den, měsíc a rok – byla závěť pořízena. Jestliže totiž zůstavitel zřídil vícero závětí, které si odporují nebo jestliže závisí právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, a tato doba není známá, je závěť neplatná.
Dalším důvodem neplatnosti závěti může být její rozpor s dobrými mravy, nebo skutečnost, že v době, kdy zůstavitel závěť sepsal, byl omezen na svéprávnosti a k takovému úkonu bylo zapotřebí schválení od jeho opatrovníka.
Dědická smlouva
Dědická smlouva je na rozdíl od závěti dvoustranný projev vůle. Zůstavitel povolá druhou smluvní stranu a tato strana přijme. Tak je dědicům zajištěna vyšší jistota, že skutečně budou dědit tak, jak je dohodnuto. Na rozdíl od závěti dědická smlouva musí být sepsána formou veřejné listiny, tj. notářského zápisu.
Nejdůležitějším poznatkem je, že dědickou smlouvu nelze uzavřít o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle jeho zvlášť projevené vůle. A jestliže se zůstavitel rozhodne i tuto poslední čtvrtinu přenechat smluvnímu dědici, může tak učinit závětí.
Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Musí se však vyvarovat takových jednání, která by byla v rozporu s uzavřenou dědickou smlouvou. Tedy například nesmí na majetek, který je předmětem dědické smlouvy uzavřít darovací smlouvu se třetí osobou.
Zrušit dědickou smlouvu lze opět jen dvoustranným právním jednáním.
Závěť
Potřebujete pomoci s přípravou závěti? Ozvěte se nám, rádi vám pomůžeme.
Na webu Verdikto.cz naleznete také online právní poradnu. Odpověď na právní či daňový dotaz obdržíte do 24 hodin, a to pouze za částku 99 Kč. S jakým typem dotazů jsme již pomohli tisícům klientů si můžete přečíst na našem blogu. Vedle odborných článků na nejrůznější témata na blogu naleznete také reálné situace, kterými se advokáti v právní poradně Verdikto zabývali.