O výživném slýcháme často v kontextu s rozvody manželů a jejich povinností postarat se o společné děti. Jedná se však o jediný případ, kdy je výživné placeno? A mezi kterými příbuznými existuje vyživovací povinnost?
Výživné a vyživovací povinnost – jak se tyto pojmy liší?
Na začátek je třeba říci, že je nutné rozlišovat výše uvedené dva pojmy. Zatímco vyživovací povinnost přestavuje jakýsi závazek mezi příbuznými, výživné je pak plněním z tohoto závazku. Proto soud nikdy nerozhoduje o vyživovací povinnosti, neboť ta je mezi předky a potomky stanovena přímo zákonem.
Předci a potomci tedy mají mezi sebou vyživovací povinnost. Nejedná se pouze o příbuzenství v prvním stupni, tedy rodič-dítě, nýbrž například i prarodič-dítě atd. Neznamená to, že když prarodič odmítne výpomoc s hlídáním dětí, porušuje tím zákon. Toto ustanovení se spíše snaží myslet na situace, kdy rodiče nejsou schopni zabezpečit své potomky a obdobné případy. Vzdálenější příbuzní proto mají vyživovací povinnost jen tehdy, nemohou-li tuto povinnost plnit bližší příbuzní.
Druhy vyživovací povinnosti a právo na výživné
Výživné ve vztahu rodič-dítě je rozhodně nejvíce zprofanovaným tématem, zároveň však existují i další případy a to vzhledem k tomu, že vyživovací povinnost je taktéž v různých druzích vztahů zákonem různě zpracována. Obecně tedy rozeznáváme:
Vyživovací povinnost
- mezi manžely
- rodičů k dětem a obráceně
- mezi ostatními příbuznými
Přičemž právo na výživné pak plyne:
- dětem vůči rodičům, popř. i obráceně
- mezi rozvedenými manžely
- neprovdané matce
- ostatním příbuzným
Rodiče mají povinnost vyživovat svoje děti. Otázkou je, kdy jim tato povinnost „končí“. Správnou odpovědí je, že tato povinnost nekončí nikdy, ta zkrátka existuje mezi předky a potomky obecně a zákon její existenci nijak nelimituje. Jiná otázka se ale týká výživného, jakožto konkrétního plnění této povinnosti. Výživné přiznává soud (v případě, že není plněno dobrovolně) a lze jej přiznat pouze tehdy, jestliže oprávněný (ten, kdo má právo výživné čerpat) není schopen se uživit sám.
Odpověď je to poněkud zavádějící, a tak zákon dodává, že i když nezletilé a ne ještě plně svéprávné dítě vlastní majetek, má právo na výživné. A to za předpokladu, že zisk z tohoto majetku spolu s případným příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě. Tedy můžeme shrnout, že se výživné přiznává, když oprávněný (tedy klidně i již zletilé a plně svéprávné dítě) není schopný se sám živit a také v případě, kdy je schopný generovat jistý zisk, který však nestačí k jeho výživě.
Stanovené výživné přestává stačit na pokrytí základních potřeb dětí nebo naopak nejste schopni výživné v této výšit platit? Rádi vám pomůžeme. Vyberte si svého advokáta na Verdikto.cz, největším vyhledávači advokátů v České a Slovenské republice.
Úprava výživného
Potřebujete pomoci se zvýšením nebo naopak snížením výživného? Rádi vám pomůžeme.
Určení výše výživného
Při určování rozsahu výživného, jak v případech, kdy se jedná o děti, tak i v ostatních případech musí soud přihlédnout k odůvodněným potřebám oprávněného a jeho majetkovým poměrům, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného.
To ve zkratce znamená, že úroveň toho, kdo má poskytovat výživné, a vyživovaného by měla být podobná. Tedy nemělo by dojít na situaci, kdy rodiče budou zcela finančně zabezpečeni, bez dluhů, úvěrů, dokonce budou vlastnit jistá aktiva a odmítnou platit svému dítěti, které se odstěhovalo do města za studiem, výživné s argumentem, že sami se svou výživou mají potíže. Zásada shodné životní úrovně pro rodiče a jejich děti dokonce předchází zásadu odůvodněných potřeb dítěte. Tedy dítě má dostat i vyšší výživné, pokud jeho rodiče žijí ve vyšších životních standardech.
Soud bude při určování výše výživného hodnotit potřeby vyživovaného, které je vždy třeba náležitě odůvodnit a ideálně daná tvrzení podložit. A zároveň bude vždy posuzovat možnosti toho, zda vydělává dostatečnou částku, neplatí měsíční splátky úvěru apod.
Nejde jen o hodnocení aktuálního stavu, nýbrž rovněž i o hodnocení stavu, který by býval mohl nastat. Tedy soud hodnotí, jestli se např. povinný (ten, kdo má výživné poskytovat) nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Kdy můžete žádat o zvýšení výživného jsme pro vás sepsali v samostatném článku.
Výživné na dítě
Dále má-li třeba povinný vícero dětí, neplatí, že každé dítě musí dostat výživné ve stejné výši. Platí obdobná úvaha jako výše: každé dítě dostane výživné podle svých možností o sebe pečovat.
Výživné se podle zákona plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu. Připouští se však i jiná dohoda stran nebo i případ, kdy soud může rozhodnout o jiném způsobu úhrady. Při pozdním splacení výživného lze dokonce požadovat taktéž úroky z prodlení.
Potřebujete se poradit?
Využijte právní poradnu Verdikto. Odpověď advokáta obdržíte do 24 hodin.
Na webu Verdikto.cz naleznete také online právní poradnu. Odpověď na právní či daňový dotaz obdržíte do 24 hodin, a to pouze za částku 99 Kč. S jakým typem dotazů jsme již pomohli tisícům klientů si můžete přečíst na našem blogu. Vedle odborných článků na nejrůznější témata na blogu naleznete také reálné situace, kterými se advokáti v právní poradně Verdikto zabývali.