Dlužné výživné – kdy a jak podat žalobu na dlužné výživné?

Výživné a vyživovací povinnost jsou často skloňovaným tématem. Jaké mají rodiče povinnosti nebo na koho se obrátit, když jeden z rodičů výživné nehradí? Kdy se vyplatí podat žaloba na dlužné výživné? To se dozvíte o několik řádků níže!

Vyživovací povinnost

Pro někoho to může být zarážející zjištění, ale vyživovací povinnost však neplatí pouze pro rodiče. V rámci občanského práva rozeznáváme vyživovací povinnost mezi manželi, mezi předky a potomky vzájemně, tj. jak povinnost rodičů živit děti, tak i povinnost dětí starat se o rodiče, kdy tato problematika je dále podrobněji upravena, jak bude uvedeno níže, výživné na rozvedeného manžela a také platí právo neprovdané matky požadovat výživné po otci dítěte.

Je důležité porozumět tomu, že vyživovací povinnost je něco, co zkrátka existuje ze zákona a je založeno konkrétním vztahem mezi osobami. Například tím, že se rodičům narodí dítě, je založena vyživovací povinnost mezi rodiči a tímto dítětem a naopak. Není to nic, o čem by rozhodoval soud.

O čem však soud může rozhodovat, je výše výživného, které má být na základě vyživovací povinnosti hrazeno.

Rovněž je dobré si uvědomit, že rodičovská odpovědnost neznamená to samé, co vyživovací povinnost. I v tomto případě se jedná o dvě rozdílné věci. Je-li například rodič omezen na rodičovské odpovědnosti, neznamená to však, že by nemusel hradit výživné. Je povinen jej hradit a jeho vyživovací povinnost trvá.

Vyživovací povinnost vůči dětem

Rodiče mají, jak již bylo řečeno, vyživovací povinnost vůči dětem. Vůči dětem mají vyživovací povinnost také prarodičové a další předci a jiní členové rodiny. Ta rodičovská má přednost a vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost jen tehdy, jestliže ji nemůže plnit nikdo z bližších příbuzných.

O plnění vyživovací povinnosti, resp. o hrazení a výši výživného soud rozhoduje, jestliže:

• rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, spolu nežijí a nedohodnou se na hrazení výživného,
• rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, spolu sice žijí, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní,
• rozhoduje také o svěření nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, do péče a rodiče se nedohodli na plnění vyživovací povinnosti.

Výživné lze přiznat jen tehdy, jestliže oprávněný (tj. ten, kdo má právo na výživné) není schopen se sám živit. Tedy dochází i na situace, kdy je výživné placeno již zletilým osobám, které se například připravují na výkon budoucího povolání (studují vysokou školu) a nejsou tudíž zatím schopny se samy živit.

Naopak dítě, které je ještě nezletilé a není plně svéprávné, má právo na výživné, kdyby mělo vlastní majetek a vykonávalo výdělečnou činnost, ale zisk z majetku a této činnosti by nestačil k jeho výživě.

Výše výživného

Obecně platí (kromě povinnosti hradit výživné), že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů. Tato zásada je dokonce postavena nad požadavek naplňování odůvodněných potřeb dítěte.

Praktickým příkladem jsou rozvedení rodiče, kdy matka je mnohem lépe materiálně zabezpečená, vydělává daleko víc peněz, než otec dítěte. Dítě je v péči otce, který jej živí a matka přispívá stejnou částkou, jako otec. Taková situace běžně může nastat a nedohodnou-li se rodičové mezi sebou, může otec podat návrh soudu, aby matka platila vyšší výživné s argumentem, že dítě má právo na shodnou materiální úroveň, jako mají rodičové, kdy tato shodná úroveň rozhodně není naplněna, protože matka dítěte přispívá pouze minimum z toho, co by mohla a měla.

Jestliže se na výši výživného nedohodnou rodiče dítěte mezi sebou, podá jeden z nich návrh soudu, resp. žalobu na stanovení výživného.

Neplacení výživného

Základy, které byly nastíněny výše, si asi většina z nás uvědomuje. Otázkou však zůstává, co dělat, když otec (matka) dítěte neplatí výživné, neplatí alimenty… Je na místě žaloba na dlužné výživné? Nebo rovnou trestní oznámení?

Prvním krokem v tomto zdlouhavém kolotoči, je obrácení se na soud v případě, že vyživovací povinnost není dobrovolně plněna. Ať už z číkoli strany. Konkrétně tedy, jestliže jeden z rodičů neplatí alimenty, je řešením podat žalobu na stanovení výživného pro ne/zletilé dítě.

Soud pak v rámci zahájeného soudního řízení zjistí majetkové poměry rodičů a rozhodne o výši výživného, které budou rodiče hradit, popř. které bude hradit jeden z rodičů k rukám toho druhého.

Obecně, jedná-li se o hrazení výživného na nezletilé dítě, je toto hrazeno k rukám toho rodiče, který má dítě v péči, avšak výživné je vlastnictvím dítěte.

Částečné placení výživného rozhodně není správnou cestou a také není důvodem, proč se neobrátit na soud. V praxi často dochází k situacím, kdy se rodiče dohodnou na jisté výši výživného, ale jeden z nich hradí tomu druhému pouze částečně, přičemž rodič pečující o dítě stále odkládá řešení celé věci soudní cestou, protože částečné hrazení výživného vnímá jako nedostačující prohřešek na to, aby se obrátil na soud.

Takové pojetí je však zbytečně situaci komplikující a rozhodně je na místě obrátit se na soud, ačkoliv je hrazeno, a není hrazeno v plné výši.

Neplacení výživného – trestný čin

Ze zákonné dikce se dozvídáme, že opakované naplacení výživného je bráno jako prohřešek jednotlivci, ale také se jedná o společensky nebezpečné jednání, a proto je takové jednání zákonodárcem označeno za trestný čin.

V případě, že jeden z rodičů opakovaně nehradí výživné, které mu bylo stanoveno platit soudem, anebo dohodou mezi rodiči, je možné podat na takového rodiče trestní oznámení. Trestní oznámení je také možné podat i v případě opakovaného neplacení jiných druhů výživného. V praxi však nejčastěji jde právě o případy neplacení výživného (v plné výši) na nezletilé dítě.

Pachatelem tohoto trestného činu může být jak rodič, který neplatí výživné na dítě, které je svěřeno do péče druhému rodiči, tak také rodič, kterému je dítě svěřeno do péče, dostává výživné na dítě od druhého manžela, ale toto výživné užívá pro vlastní účely a péči o dítě zanedbává.

Neplnění vyživovací povinnosti je trestné, jakmile není plněno po dobu čtyř měsíců. Tím se rozumí, jakmile není plněno v plné výši po dobu čtyř měsíců.

Trestní sankce za neplnění této povinnosti se pak odvíjí podle toho, zda se jednalo o neplnění z nedbalosti, nebo o úmyslné vyhýbání se plnění této povinnosti. Odnětím svobody až na tři léta pak může být potrestán ten, kdo neplněním povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jinou osobu vydal tuto osobu nebezpečí nouze.